V sezoně jste už vychytal dvanáct nul. Kdyby vám to někdo řekl před sezonou, co byste mu odpověděl?
„To vůbec netuším. Asi bych mu řekl, že by to bylo hezké. Chci poděkovat všem spoluhráčům, kteří na tom mají podíl.“
Což takhle ukončit sezonu s 15 nulami?
„To by bylo fakt pěkné – míst čisté konto v polovině zápasů z třiceti. Ale raději bych nepředbíhal. Soustředím se pouze na nejbližší zápas v Olomouci.“
Jaký byl pro vás zápas s Líšní? Zachytal jste si hodně, málo?
„V prvním poločase na mě nešlo vůbec nic. Ve druhém jsem musel vyřešit dvě tvrdší střely. Důležité je, že jsme zápas zvládli v defenzivě. Pro mě jako pro gólmana bylo klíčové odkřičet si naše dva stopery. Náročnější byla komunikace než moje zákroky.“
Oběma stoperům Konému a Sunzuovi se zápas povedl, souhlasíte?
„Určitě. Víte, oni jsou to bojovníci. Afričané to mají v krvi. Nevypustí žádný souboj. Mohl jsem se na ně spolehnout.“
Zmínil jste dvě náročnější střely ve druhém poločasu. Obě vyslal Hapal do stejného místa, k levé tyči.
„Důležité bylo, že jsem obě střely dobře viděl. Pouze ta druhá ve vzduchu trochu zaplavala. Koncentroval jsem se, abych ji nějak špatně nevyrazil a nehrozila dorážka. Jsem rád, že mi zůstala v rukavicích.“
Ještě jste čelil trestnému kopu Čermáka? Měl jste ho načteného.
„Ne, neměl. Nevím, jak trestné kopy zahrává. Byla to standardka z poměrné větší vzdálenosti, šlo to vedle, ale i kdyby to šlo na bránu, vyrazil bych míč ven.“
Otevřít obranu Líšně nebylo jednoduché, povedlo se to jednou. Jak jste to viděl vy?
„Věděli jsme, že směrem do defenzivy je Líšeň silná. Každý soupeře se k ní špatně dostává. My jsme to jednou dokázali. Líšeňský hluboký obranný blok je nepříjemný.“
Utkání bylo na vážkách do poslední minuty. Byl jsem nervózní?
„Je pravda, že to bylo napínavé až do konce. Měl jsem na utkání členy rodiny, tak mi říkali, že neviděli tolik gólů, jako jsme dali proti Žižkovu. Myslím si, že ale viděli kvalitní zápas.“
Na jedné z pozápasových fotografií jste zachycen s dítětem na ruce. Koho to držíte?
„To je syn od našeho spoluhráče Martina Foltyna, který se pomalu vrací po zranění. Pro malého jsem tak trochu jako strejda. S Martinem jsme ve vzájemném kontaktu osm, devět let, jsme skoro jako bráchové.“
Jak to vypadá s návratem dlouhodobě zraněného Martin Foltyna?
„Zdravotně se dává dohromady, věřím, že by do konce sezony mohl ještě naskočit a pomoci nám.“
Teď pojedete k dalšímu zápasu do Olomouce proti tamnímu béčku, kterému se herně i výsledkově daří. Jak se mu dostat na kobylku?
„Olomouc B má fazonu. Z devíti zápasů na jaře sedmkrát vyhrála. Bude to zajímavé střetnutí. Nečeká nás tam nic lehkého. Věřím ale, že když se budeme soustředit, že ji k ničemu nepustíme a směrem dopředu něco vymyslíme.“
