Andrij Juzvak po první šanci v základu: Čekám od sebe daleko víc
9. 9. 2026
Do prvního fotbalového klubu přišel až v jedenácti letech. Narodil se v ukrajinské Vinnycji, od šesti let ale žije v Česku, má české občanství a sám říká: „Cítím se jako Čech.“ Andrij Juzvak má za sebou také angažmá v zahraničí, zkušenosti z Lotyšska i Polska a nyní bojuje o své místo v FC SILON Táborsko. V Prostějově dostal poprvé příležitost v základní sestavě. Na hřišti strávil 61 minut a po remíze 1:1 přiznává, že od sebe čeká ještě mnohem víc.
Andriji, v Prostějově jste poprvé nastoupil za Táborsko v základní sestavě. Kdy jste se dozvěděl, že jdete od první minuty, a byla tam před výkopem ještě nervozita, nebo už spíš natěšení?
Na hřišti jste vydržel do 61. minuty. Jak se vám hrálo a co po vás trenér Miloslav Brožek takticky chtěl – kde jste měl být pro mužstvo nejvíc užitečný? Pro mě to byl po delší době zápas v takové intenzitě, takže síly bohužel ubývaly rychleji, než bych si představoval. Měl jsem instrukce hrát intenzivně, agresivně, dodat tomu celkově novou energii a také sypat centry do vápna. Celkově si myslím, že jsem herně úplně nepropadl, ale čekám od sebe daleko víc. Táborsko vedlo od 23. minuty a mělo příležitosti přidat druhý gól, nakonec ale inkasovalo v nastavení. Jak moc bolí remíza 1:1, když jste byli několik desítek vteřin od vítězství? Tyhle ztráty bodů bolí nejvíc, ale musíme to hodit za hlavu a udělat všechno pro to, aby v pátek tři body zůstaly v Táboře. Pro táborské fanoušky jste zatím novou tváří. Tak to vezměme úplně od začátku: kdo je vlastně Andrij Yuzvak, odkud pocházíte a jaká byla vaše cesta k fotbalu? Narodil jsem se na Ukrajině ve městě Vinnycja. V šesti letech jsem se přistěhoval za rodiči do Prahy. K fotbalu mě to táhlo od malička, ale do prvního menšího klubu v Praze jsem se rozhodl jít až v jedenácti letech, což bylo poměrně pozdě. Musel jsem makat o to víc, abych si splnil svůj dětský sen. Otázku na původ dostáváte často? Rodinu mám čistě z Ukrajiny, rodiče tu bydlí už přes dvacet let. Já mám české občanství a cítím se jako Čech. Samozřejmě se mě občas podle jména někdo zeptá, odkud vlastně jsem, ale zas tak časté to není. Máte za sebou poměrně pestrou fotbalovou cestu – české prostředí i zahraniční angažmá. Která etapa vás zatím nejvíc formovala jako fotbalistu a která možná spíš jako člověka? Asi se úplně nedá říct, která nejvíc, všechny etapy mě nějak formovaly. Ale jako fotbalista bych určitě vyzdvihl Jelgavu, kde jsem za sezonu odehrál všechny zápasy a získal tam nejvíc zkušeností. A jako člověka mě hodně formoval Pruszków. Tam jsem byl, dá se říct, na všechno sám a hodně mi to dalo do života. Jaký jste vlastně hráč podle sebe? Kdybyste se měl představit fanouškovi, který vás ještě nikdy neviděl hrát – co jsou vaše nejsilnější stránky a na čem naopak víte, že musíte pracovat? Popsal bych se jako univerzál, dokážu zahrát skoro na každém postu. Řekl bych, že mě zdobí bojovnost, tah na branku a levá noha. Naopak musím víc zapracovat na slabší noze, určitých obranných situacích a lépe vyhodnocovat míru rizika. Jaký je Andrij Juzvak, když skončí trénink a odloží kopačky? Co vás baví, jak odpočíváte a našel jste si už v Táboře něco nebo nějaké místo, které vám přirostlo k srdci? Jsem takový pohodář. Rád trávím čas s kamarády, a když je nuda, pustím si film nebo si zahraju nějakou hru. Dojíždím s klukama z Prahy, takže tolik času na prozkoumání Tábora zatím nemám. Nejvíc času trávím na stadionu a ten už mi pomalu k srdci přirůstá. První základ máte za sebou. Cítíte po Prostějovu, že jste trenérovi ukázal dost na to, abyste si o další minuty – třeba už 11. září doma proti Kladnu – řekl znovu? To je ve hvězdách. Osobně jsem samozřejmě typ, který chce hrát každý zápas, ale konkurenci tu máme velkou. Tak uvidíme v pátek, jakou sestavu trenér proti Kladnu zvolí.
.svg.png){kind=small}
