Jak došlo ke kontaktu mezi vámi a FC SILON Táborsko ohledně nového angažmá?
„Ozval se mi ředitel Martin Vozábal, jestli bych měl chuť vzít Táborsko, kterému se nedařilo bodově, možná i herně, jak říkal. Ale to já nechci moc hodnotit. S Martinem se z dřívějška známe a na jeho nabídku jsem kývnul.“
Jaká byla vaše první reakce, když jste nabídku slyšel?
„Problesklo mi hlavou, že Táborsko je ambiciózní klub. To byla taková první reakce. Něco o zdejší situaci vím: že se tu buduje stadion, že se klub snaží zdejší fotbal dostat v budoucnosti o něco výše. Už to tam skoro bylo letos. Vnímám tady ambice, ambice, ambice, to by mělo každého člověka zajímat.“
Ambice klubu byly největším lákadlem?
„Asi ano. Člověk trénovat chce, něco za mnou je. Chtěl jsem se zase někam posunout. Věřím, že je to posun v mé trenérské kariéře.“
Rozhovor pořizujeme 11. října, kdy jste v klubu nějakých 48 hodin. Co jste za tak krátkou a hektickou dobu stihl?
„Přiznám se, že to hektické je. Člověk chce rychle objevit problém, proč se nedělaly body. Snažím se mít s každým hráčem pohovor, ale hráčů je hodně, informací je také hodně. Když jsem jel ve středu a ve čtvrtek domů, v hlavě se mi všechno honilo, abych našel recept, jak se ve hře zlepšit tak, že budeme více bodovat.“
Dostal jste od vedení klubu nějaký cíl či metu, například 20 bodů po podzimu?
„Nedostal jsem žádný cíl, žádnou metu, která by měla o něčem rozhodovat. Z logiky věci vyplývá, že body potřebujeme a chceme jich udělat co nejvíce. Proto jsem tady. Mým úkolem je kluky nastartovat, abychom ve zbývajících čtyřech podzimních kolech urvali bodů co nejvíce. Jestli to bude gólem ze standardky nebo vlastním gólem soupeře, nebo dokážeme dát pět gólů, to nevím. My musíme vše podřídit tomu, že chceme body.“
V létě jste skončil jako trenér v Chrudimi. Co jste dělal do října? Věnoval se podnikání?
„Věnoval jsem podnikání a také jsem pracoval jako skaut pro Plzeň. Viktorka mi znovu nabídla práci, kterou jsem pro ni dělal, než jsem šel do Chrudimi. Jezdil jsem po utkáních a sledoval všechny možné hráče, které jsme si v Plzni řekli. Tím pádem jsem určitě nebyl doma, ale byl jsem stále na fotbale.“
Rychle se snažíte zanalyzovat příčiny ne tak dobrých aktuálních výsledků Táborska. Překvapilo vás, že mužstvo má po 12 utkáních 13 bodů?
„Myslím si, že to překvapilo všechny. Fotbalová veřejnost tipovala Táborsko opět na jedno z čelních umístění, a to díky tomu, jaká tu byla minulá sezona. Dostali jste se až do baráže. Mám na to názor. Vždycky když se jde dlouho nahoru, tak přijde pád. Možná to bylo až za hranou úspěchu, možná došlo k uspokojení některých hráčů. Když se pak nezadaří více věcí, nechytne se začátek soutěže, tak se to sesype. Před rokem se Táborsku úvod soutěže vydařil extrémně, pak se to lépe rozjíždí. Letos je to obráceně, ale hráčská kvalita tady je. Musím věřit, že se mi podaří ji v hráčích probudit, že hře dáme vyšší level a bude se nám dařit. Čeká nás však těžká práce.“
Přišel jste v době reprezentační pauzy, takže je více času mužstvo poznat, ne?
„Je to samozřejmě lepší. Ve středu hrálo béčko s Velvary, v sobotu hraje s Dynamem České Budějovice. Mám možnost tam některé hráče poslat a vidět je v akci. Do určité míry hráče znám, ale neznám jejich osobní stránky. Někdy jsem je viděl jako soupeř nebo sledující divák. Mohu si o někom udělat obrázek, ale díky zápasům je poznám daleko více. Můj začátek tady je také o tom, že se snažím s každým seznámit, s každým mluvit. Kdybychom hráli mistrovský zápas už za dva dny, na tohle by čas nebyl. Reprezentační pauza mi pomůže k tomu, abych hráče připravil tak, jak potřebují. Víme všichni, že na někoho je potřeba zakřičet, někoho je třeba pohladit, aby byl dobrý.“
Takže cukr a bič?
„Přesně tak.“
Kvalita kádru tady je, tak nám řekněte, proč mužstvo dává tak málo gólů, proč hra v předfinální a finální fázi vázne?
„Protože to je ta nejtěžší věc ve fotbale. Souvisí hodně se sebevědomím a to zase souvisí s tím, jak se vám daří. Když se vám něco párkrát nepodaří, tak jde dolů. Má s tím problémy, řekl bych, devadesát procent fotbalových mužstev. Dají se naučit věci z taktiky, bránění, signály, ale to je jednodušší, než kreativita, která už musí být v hráčích. Můžeme hráčům tisíckrát říkat, ať vystřelí, ať obstřelí protihráče, ale když si na to nevěří, tak nahraje raději dozadu a akce skončí. Věřím ale, že ofenzivní hráče s kreativitou tady máme.“
Jak se na nové angažmá těšíte, jaká máte očekávání, ambice?
„Ambice mám ty nejvyšší. Chci být spolu s mužstvem FC SILON Táborsko úspěšný. Proto fotbal dělám. Chci se posouvat s mužstvem v tabulce výše a výš.“
18. října vás čeká první mistrovské utkání na lavičce Táborska ve Vlašimi. Patří Vlašim k vašim (ne)oblíbeným soupeřům?
„Asi nemohu říct, že bych si mohl v této soutěži vybírat. Každý zápas ve druhé lize je těžký. Každý v ní poráží každého. Je to vždy otevřené. Věřím, že se dobře připravíme na Vlašim a dokážeme tam uhrát výsledek, který bude pro nás skvělý.“
Co byste vzkázal fanouškům našeho klubu?
„Za sebe i za mužstvo mohu slíbit, že do toho půjdeme se vší parádou, budeme chtít urvat hlavně body. Možná to někdy nebude až taková krása, ale důležitější budou body a ty potřebujeme získat (s nadsázkou řečeno) téměř jakýmkoliv způsobem.“
