Livesport vás vyhlásil hráčem utkání ve Vlašimi. Také fanoušci na Facebooku vás v anketě označují jako nejlepšího. Co na to říkáte?
„Hezky se to poslouchá, ale mnohem důležitější byl výkon celého týmu. Zejména v prvním poločase snesl náš výkon velká měřítka. Škoda, že jsme ve druhém poločasu neproměnili některý z našich brejků, závěr mohl být klidnější. Takto přišel kontaktní gól Vlašimi a trochu jsme se klepali. Je skvělé, že jsme zápas zvládli za tři body. Věřím, že v sobotu doma porazíme Olomouc B a dotáhneme se nahoru, to znamená tam, kde s tímhle mužstvem máme být.“
Táborsko předvedlo opravdu pohyblivý, dynamický fotbal. Řekli jste si, že na soupeře vlétnete?
„Dobře jsme se na Vlašim nachystali, trenér nám dával čtyři, pět dní před utkáním impulzy, jak budeme hrát. Trochu jsme změnili rozestavení. Pokud lze věřit statistikám, tak jsme měli 25 střel, to jsme neměli dohromady za tři, čtyři zápasy předtím. Střelba, to byl rapidní rozdíl.“
V 19. minutě jste vstřelil gól po chybě gólmana. Nebál jste se, že rozhodčí bude pískat faul na brankáře?
„Toho jsem se nebál, spíše mi blesklo hlavou, jestli Kuba Barac není v ofsajdu. Mimochodem, Bary sehrál fantastický zápas, jeho náběhy nám v minulých zápasech chyběly. Kluci to před mým gólem hezky sehráli. Musel jsem rychle reagovat na vyražený balon a bleskl mi hlavou ten ofsajd. Ani jsem kvůli tomu moc neslavil, čekal jsem, zda asistentka na čáře nezvedne praporek.“
První poločas byla hra Táborska luxusní, přišlo vedení 2:0. Jaké byly pokyny trenéra o poločase?
„Ty pokyny přišly už před zápasem. Trenér nám říkal, že Vlašim už několikrát prohrávala 2:0 a dokázala se vrátit do zápasu, utkání zremizovat. Cílem bylo přidat třetí gól, ale ten nepřišel, byť jsme měli spoustu šancí. Měl jsem trochu v hlavě, aby se nám to nevymstilo. Škoda, že nedal gól Jakub Nečas, potřeboval by to pro sebevědomí. Poslední minuty za stavu 2:1 byly náročné, ale zvládli jsme je.“
Jakl velká vzpruha je druhé vítězství venku?
„Minulý ročník platilo, že Kvapilka byla pevnost a venku se mužstvu moc nedařilo. Tenhle mančaft má velkou sílu, je schopen vozit body i z venku. Jsem rád, že jsme proti Vlašimi nebývale zvýšili střeleckou aktivitu.“
Vy jste za Táborsko hrál druhou ligu už zhruba před deseti až osmi lety, teď podruhé. Dají se ty éry srovnávat?
„Co se týče zázemí, posunulo se to na úplně jinou úroveň. Je vidět, že v Táboře vzniká dobrá fotbalová značka. Staví se stadion, teď se dokončuje umělé osvětlení. Změnil se i fotbal. Dříve mužstva ve 2. lize sázela na zkušené harcovníky, kdežto teď se hodně stavějí talentovaní mladíci, které chtějí kluby dobře prodat. Nechci se nikoho dotknout, ale zdá se mi, že úroveň druhé ligy šla trochu dolů. Je to dáno tím, kolik je v ní béček a mladíků, ta béčka, je to takové prodloužení dorosteneckého věku. Něco jako byla liga juniorek.“
Byl jste nedávno vytažen z třetiligového B týmu Táborska do druholigového áčka. Berete to jako svoje znovuzrození?
„Ne, takhle to nevnímám. Po mé štaci v Karviné jsem byl rád, že mohu někde svou kariéru opět nastartovat. Jsem vděčný za příležitost, kterou jsem dostal v Sokolu Lom. Hrál jsem tam s Martinem Kučerou, Zbyňkem Musiolem a dalšími. To mi hodně pomohlo psychicky. Za současnou příležitost v áčku jsem samozřejmě také rád. Jak jsem zmínil, mužstvo má velkou kvalitu a velký potenciál. Vzniká tu dobrá značka.“
Je vám 32 let, na hřišti vypadáte ale herně velmi dobře…
„Děkuji, ale musím otevřeně říct, že jsem se nejprve musel vyrovnat s náročností druhé ligy oproti třetí. Rozdíl tam je. Po prvních zápasech jsem tahal nohy, ale v reprezentační pauze jsme něco dotrénovali a cítím se dobře.“
V sobotu 26. října vás čeká doma další soupeř: Olomouc B. Je to pro vás specifický zápas, když jste Olomoucí prošel?
„Byl jsem v Olomouci od U16. Předtím jsem hrál v Chrudimi a Pardubicích. Zápasy s Olomoucí už pro mě speciální nejsou, je to hodně let. Jsem zvědavý, jestli z Olomouce budu vůbec někoho znát. Na utkání se samozřejmě těším, sice ještě nebudou svítit světla, ale stadion stožáry hezky doplnily.“
Pokud se nemýlíme, máte na svém kontě 62 prvoligových startů a 6 prvoligových branek. Váš otec má asi 160 prvoligových startů a jeden gól. Dají se ty kariéry poměřovat?
„Nedají. Můj táta hrával stopera, já jsem ofenzivní záložník. Samozřejmě bych byl rád, kdybych měl prvoligových startů o něco více. Pro mě je teď důležité, že mám chuť do fotbalu. Je mi sice 32 let, ale já jsem fotbal nikdy neměl postavený na rychlosti. S věkem rychlost ztrácíte. Mám jiné silné fotbalové stránky. Věřím, že ještě něco odehraji. Nechci, aby to znělo nafoukaně, ale chci Táborsku pomoci do první ligy. Říkám to tady asi potřetí, že tenhle mančaft potenciál má.“
