Marek Chrobák: Kvalita práce kondičáka se oceňuje podle počtu zraněných

Jak se liší role kondičního trenéra fotbalového mužstva dejme tomu před 10 lety a dnes?

„Zajímavá otázka. Situaci mohu porovnat s dobou, kdy jsem poprvé nakoukl do profi-fotbalu, což je zhruba 20 let zpátky. Dříve tvořili druholigový realizační tým hlavní trenér, asistent trenéra a maximálně kustod, který rozdával věci. Dnes v realizáku často najdeme dva asistenty, dva kondičáky, videoanalytika, trenéra brankářů. V TOP týmech může být trenérů deset, patnáct. Realizační týmy se značně rozšířily, posunula se i role kondičního trenéra. Je to dáno tím, že i fotbal se posunul. Náročnost na hráče během tréninků i zápasů je větší. Zápasů je více, jejich intenzita je vyšší. Hlavní trenér nezvládne tak velké penzum práce, proto dostávají velký prostor asistenti a kondičáci.“

Nedávno hrál FC Midtjylland se Slovanem Bratislava. Dánové mají trenéry a manažery snad na všechno…
„Je to tak. To se bavíme o týmech, které bojují o Ligu mistrů. Záleží také na finančních možnostech klubu. V podobných týmech kondiční trenér na denní bázi spolupracuje s lékařem. V TOP ligách je už běžné, že se před každým tréninkem měří z krve laktát, aby klub věděl, jak je hráč připraven do zátěže. Pak už je to opravdu věda. O tom, aby byl tým úspěšný, rozhodují velmi malé nuance. V našem rybníčku máme omezené možnosti, laktát denně měřit nebudeme, ale děláme vše, co je v našich silách.“

Jako moderní metody a pomůcky kondiční trenér dnes využívá a jak to bylo před dvaceti lety?
„Před dvaceti lety u týmů kondiční trenér nebyl. Tak před deseti, sedmi lety kondičák vedl rozcvičku, organizoval cvičení v posilovně, ale jak se vyvíjejí měřicí systémy, GPS, tak se rozdělují role kondičáka a analytika. Někde to dělá jen jeden člověk, jinde více lidí. Výstupních hodnot, které máme k dispozici, je podstatně více než před lety. To, co nám trénink ukáže, musíme zpracovat. Největší role kondičního trenéra je prevence zranění, aby hráči byli připraveni do tréninků, do zápasů, do sezony, aby bylo co nejméně zraněných. Kvalita práce kondičáka se oceňuje podle počtu zraněných. Čím méně je zraněných, tím je lepší kondičák, ale říkám to velmi zjednodušeně. Neznamená to, že když je zraněných více, je kondičák špatný. Je to také o štěstí.“

V jaké části roku, ve kterém cyklu se na fyzické kondici nejvíce pracuje?
„Vždy se na fyzičce nejvíce pracuje v přípravných obdobích. Kdybychom porovnávali dřívější roky, byla velká díra v zimě. Hráči v zimě kolikrát pouze běhali a měsíc neviděli balon. V létě dříve na kondici takový prostor nebyl. Teď, když to vezmeme, první liga končí v půlce prosince a vrací se na konci ledna. Do toho mají hráči volno, užívají svátky. V první lze se musí na kondici pracovat během celého roku. Ve druhé lize jsme skončili desátého listopadu, po krátké pauze absolvujeme meziblok. V prosinci hráči dostanou volno a individuální plány. Dřina na hráče čeká zase od začátku ledna….“

Ve špičkových týmech slyšíme, že nový hráč, který tam přijde, nemá kondici. Jak se to pozná?
„Když se budeme bavit o zkušených trenérech, tak ti to poznají podle oka. Když se dělá hráč do klubu, prochází zdravotními testy i kondičními testy. Jde na měření VO2max, což je ukazatel kondice. Tam vyjde nějaké číslo a podle toho čísla víme, jak na tom aktuálně je. Je přitom rozdíl mezi zápasovou a tréninkovou kondicí. Záleží na tom, v jaké situaci hráč přichází, zda je po zranění, zda přichází z plného tréninku a zápasového vytížení.“

Do hráčů musíte v dobrém slova smyslu dostat vytrvalost, svalovou odolnost, akceleraci a koordinaci. Dá se to všechno trénovat najednou, nebo se to striktně odděluje?
„Další zajímavá otázka. Každý druh tréninku má svá specifika. Podle mého názoru se náplně tréninku nesmí úplně mlátit proti sobě. Osobně jsem zastáncem spíše komplexního tréninku, když jde vymyslet taková cvičení, aby většina z toho, co říkáte, v nich byla obsažena. Nejsem zastánce to oddělovat: teď budeme dělat koordinaci, potom rychlost, jindy vytrvalost. Preferuji zavedení více složek do jednoho tréninku.“

Jak zásadní je spolupráce kondičního trenéra s fyzioterapeuty?
„Naprosto klíčová. To je můj nejbližší spolupracovník. Když se bavíme o zdraví hráčů, tak kondičák je připravuje, s nadsázkou řečeno je ničí, a fyzioterapeut je pak zase dává dohromady. Rozdíl je u zraněných hráčů. Když se něco stane, tak hráč jde cestou lékaře, který stanoví diagnózu, fyzioterapeuta, který hráče připravuje do fáze rekondice a pak kondičního trenéra, který hráč připravuje pro návrat do mužstva.“

Jakou roli hraje individuální přístup?
„Každý hráč je jiný. V ideálním případě projde testováním – kondičním i silovým. Podle výsledků se hráči naordinuje přesný program, jaké má slabé stránky, aby na nich pracoval, kde má mezery. Trénuje se po menších nebo větších skupinách. Čím je skupina větší, tím je cvičení jednodušší, aby ho všichni hráči zvládli. Když je hráč zraněný, vše se odehrává na bázi individuálního tréninku.“

Často slyšíme termín VO2 max, co to znamená a jak se zjišťuje?
„Fotbal je velmi zajímavý sport. I hráč, který bude mít ideální hodnotu VO2 max a velké fyzické předpoklady, tak to ještě neznamená, že bude super hráč. Je to hodnota, která ukazuje, jak je připravený, udává maximální objem kyslíku ve svalech, který je schopen využít během výkonu. Ideální změření probíhá v laboratorních podmínkách. Podle toho, jak mu hodnota vyjde, se zapracuje na kondici. Měření by se mělo opakovat každý půl rok, abychom věděli, jak na tom hráč je. Hráč může mít ideální hodnotu VO2 max, bude to tréninkový typ a stejně to v zápase neprodá. Naopak může být hráč, který má tuto hodnotu úplně průměrnou, ale bude mít takovou kopací techniku, že se z něho stane lídr, vítězný typ, který dokáže svou slabinu upozadit a může rozhodovat zápasy.“

Jak důležité pro kondici jsou výživa, regenerace, masáže?
„Regenerace je stejně důležitá jako trénink. Jak tvrdě trénuji, tak tvrdě bych měl regenerovat. Fotbalová sezona je dlouhá, zápasů máme třicet mistrovských, plus nějaké poháry, plus příprava. Hráč za rok ve druhé lize odehraje 40, 45 zápasů. Když hráč nezregeneruje, nejde správně připravený do tréninku. Pravděpodobnost zranění je pak vyšší. Vše směřujeme k tomu, abychom nepodcenili prevenci, aby hráč byl připravený, zdravý. Zdraví je třeba podpořit dobrým jídlem, dostatečným spánkem, dobrý pitným režimem, do toho se přidá masáž, vířivka, studené lázně, výživové doplňky. Hráč ale nemůže jen regenerovat a netrénovat.“

Musí být kondiční trenér psycholog?
„Tato role nastupuje při práci se zraněnými hráči. S takovým hráčem jsem malinko více o samotě, pracujeme na jeho návratu. Fotbal jsem hrál, dokážu se do zraněného hráče vcítit, čím si prochází, že potřebuje podpořit. Nemůže být celý týden zavřený v posilovně, ale je třeba mu správně nastavit hlavu. Když je pozitivní nálada, i těžší chvíle zranění a monotónního tréninku v posilovně se lépe snášejí.“

Slouží meziblok, ve kterém se nacházíte, k udržení kondice?
„Ano, protože nemůžeme hráčům dát dva měsíce volno. To bychom je našli začátkem ledna v různých stavech, což nechceme. Po posledním mistráku bylo týden volno, pak jsme se sešli na třítýdenní blok. Nepohybujeme se jen venku na hřišti, ale tréninky prokládáme basketem, florbalem, vyrazíme i na hokej. Snažíme se, aby to kluky bavilo, aby se vzájemně hecovali. Vždycky hrají o něco – o snídani, o kotrmelec. Teď udržujeme kondici, abychom v lednu nezačínali na nule nebo dokonce v minusu.“

Dal byste ruku do ohně, že A tým FC SILON Táborsko je na tom kondičně výtečně?
„Určitě dal. A kdybych se náhodou zmýlil, tak mi zbude ještě jedna ruka.“ (smích)