Šimon Havrda: Kluci mě uvítali mezi sebe, jako bych v Táboře už pár let hrál

Jedenadvacetiletý obránce FC MAS Táborsko Šimon Havrda pochází ze severních Čech. Přes Slavoj Bohušovice nad Ohří a Roudnici nad Labem se dostal až do Slavie Praha. Momentálně hostuje v FC MAS Táborsko. Následující rozhovor se týká jeho nového angažmá, vítězného zápasu v Domažlicích i podzimního úspěšného tažení Táborska ve třetí lize.

Předně se tedy zeptáme, Šimone, jak se vám v Táborsku líbí, hostujete ze Slavie. Překvapilo vás něco?
„Musím říct, že tady v Táboře je to skvělé. Ve Slávii jsem byl skoro odmala a trošku jsem měl respekt jít ze Slávie pryč. Byl jsem překvapený, že mě to takhle nadchne! Kluci mě uvítali mezi sebe, jako bych v Táboře už pár let hrál, nikoho jsem tu neznal, ale myslím si, že jsem se dost rychle adaptoval. Všechno funguje, tak jak má. V kabině je naprostá pohoda, není tu nikdo, s kým bych si nerozuměl. Samozřejmě je tu disciplína díky starším zkušeným hráčům, a i kvůli tomu jsme tam, kde jsme.“

Táborsko drží první místo v ČFL Fortuna lize. Proč? Kde jsou silné stránky týmu?
„Nasvědčuje tomu přístup a pokora ke každému týmu, s čímž do každého zápasu nastupujeme. Neohlížíme se, jestli je někdo za námi o bod, dva nebo tři, soustředíme se sami na sebe a dáváme do toho všechno. Na 3. ligu trénujeme podle mě dost, a i proto jsme v tabulce na prvním místě. Trenér Brožek nás dokáže motivovat, a to má určitě něco do sebe. Naší silnou stránkou jsou především sebevědomé výkony na hřišti a povzbuzováni od starších hráčů. Před zápasem se dokážeme stmelit, vyhecovat a hlavou se připravit na utkání. Všichni moc dobře víme, o co hrajeme. Je teprve necelá polovina sezóny, bude to ještě hodně těžké, nic není zdaleka vyhráno, ale věřím, že když budeme tvrdě pracovat jako do teď, mohli bychom první místo držet ve svých rukou i na konci sezóny.“

Táborsko na podzim moc neprohrává, ale před měsícem na Slavii B přece jen ano. Vy jste kvůli dohodě klubů hrát nemohl. Viděl jste ten zápas, a co jste mu říkal?
„Co k tomu říct... Byl to prostě hodně těžký zápas, sám moc dobře vím, že Slávie má obrovskou kvalitu. Strašně mě mrzí, že jsem nemohl do zápasu nastoupit. Ten zápas se moc nepovedl, byl to boj, a i když jsme si vytvořili šance, tak jsme je bohužel neproměnili. První půle bych řekl, že nám moc nesedla, za to druhá půle byla o něco lepší, se střídáním se hra zvedla a po gólu Pavla Vandase to vypadalo, že bychom si mohli odvézt nějaké ty body, ale bohužel už bylo pozdě, takový už je fotbal. Jak říkám, každý zápas je pro nás odměna za ten týden, takže jsme nevěšeli hlavu, poučili jsme se z chyb, a naopak nás to nakoplo do dalšího zápasu.“

A tým FCT teď vyhrál na půdě hodně zkušených Domažlic. Co říci k utkání, jaký byl jeho ráz, lišilo se ostatních duelů?
„V Domažlicích to byla válka dvou kvalitních týmů. Už dopředu jsme věděli, že nás nečeká vůbec nic lehkého a taky že nečekalo. Hned z úvodu utkání na nás Domažlice nalezly, a tak tomu bylo celý zápas. Domažlice nám moc neumožnily hrát, na co jsme zvyklí, hřiště bylo hodně široké, byli jsme roztaženi po celém hřišti, a i proto jsme si nevytvořili tolik gólových situací oproti předešlým zápasům. I přesto jsme se snažili hrát náš fotbal a drželi jsme se pokynů trenéra. To se vyplatilo, v první půli jsme dokázali dát dva góly a vypadalo to slibně, pak jsme ale zaváhali a právě to, myslím si, ovlivnilo utkání. O poločase jsme si jasně řekli, co chceme hrát druhou půli. Dokázali jsme si vytvořit pár šancí i ve druhé půli včetně nastřelené ruky v pokutovém území Domažlic, ale to pan rozhodčí nejspíš přehlédl. Spousty sil nás stál tento zápas až do poslední minuty. Věděli jsme, že musíme být perfektně koncentrovaní, to se nám také povedlo a dokázali jsme si odvézt z Domažlic tři důležité body, kvůli kterým vstoupíme do druhé poloviny sezóny na čele tabulky.“

Neberte si to osobně, ale nachomýtl jste se u inkasovaného gólu. Jak jste celou situaci viděl?
„Ano, vinu beru jen a jen na sebe. Před gólem jsem vylezl dopředu podpořit útok, centr ale nevyšel a hned jsem běžel zpět na svou pozici. Potom následoval dlouhý výkop od brankáře na soupeřova hrotového útočníka, který prodloužil hlavou balon za moje záda. Podstoupil jsem sprintový souboj s protihráčem a na hraně vápna jsem vyhodnotil, že kdybych šel do skluzu, mohla by to být penalta pro Domažlice, a to mi nepřišlo jako nejlepší volba. Bohužel, ale následovala přihrávka do vápna, která skončila brankou pro domácí. Tohle je mé ponaučení do dalších zápasů: v každém zápase hráč musí udržet koncentraci od prvního do posledního hvizdu. Klukům jsem se omluvil, vysvětlili jsme si vše a připravili mě psychicky na druhou půli, kterou jsme zvládli skvěle. Jsem vděčný, že jsem se pak dokázal zkoncentrovat a mé chvilkové zaváhání nás nestálo ztrátu bodů.“

Padlo hodně žlutých karet. Byl to tak ostrý zápas?
„Zápas byl od první minuty tvrdou hrou a bylo jasné, že nám soupeř nedá nic zadarmo. Domažlice občas chodily do soubojů bezhlavě a díky volnějšímu posuzování některých zákroků ze strany rozhodčího byla hra vyostřená. Jedna z našich výhod je sebeovládání směrem k rozhodčím a soupeřům, týmy proti nám pak mají nevýhodu, že si znepřátelí rozhodčího a konce zápasu jsou díky tomu udržovány v náš prospěch. Nespekulujme, jestli to byl nebo nebyl faul, a i když jsme dostali nakopáno, drželi jsme se zkrátka a hráli jsme si to svoje. Žlutých karet bylo dost a určitě i zaslouženě, některé jsme dostali ke konci zápasu díky taktickému zdržení času, které se nám vyplatilo.“

Bylo podle vašeho názoru vítězství FCT v Domažlicích zasloužené?
„Domažlice hrály dobře, tvrdě a rychle nahoru, měly velkou kvalitu, dokázaly si vytvořit šance a asi si zasloužily jeden gól navíc. My jsme si jich však zasloužili více, například Emmanuel Tolno v prvním poločase měl velkou příležitost a následně dalších pár dobrých šancí, do kterých jsme se dostali včetně neodpískané penalty. Bylo to zkrátka nahoru dolů, ale nehledě na to, jak dopadl stav zápasu, tvrdil bych, že jsme v Domažlicích byli, když ne jednoznačně, tak částečně lepším týmem. Zápas rozhodly chuť a vůle po vítězství, které nám určitě nechyběly.“

Nastupujete na krajním beku. Byl to odjakživa váš post? Jak se změnila úloha krajních obránců za poslední roky?
„Odjakživa nejsem levý bek, ačkoliv mi tento post vyhovuje. Hrával jsem spíše křídlo, jak levé, tak pravé, a to samé i v obraně. Dejme tomu jsem takový universál. Když jsem byl mladší, chtěl jsem střílet góly jako každý mladý fotbalista. Nicméně postupem času jsem se dostal k tomu, že mě baví podstupovat souboje, zároveň mi tato pozice nebrání doplňovat útok, a tak mohu pomoci týmu i směrem dopředu. Zleva hraju raději než zprava, nevím, čím to je, jelikož jsem pravák, ale nebráním se ani levé noze, pokud jde o střelu nebo centr. Asi je to tím, že od mala hraju spíše na té levé straně. Jak se změnila hra obránců za poslední roky? Napadá mě jen, že dříve beci byli prostě jednoduše řečeno ´obrana, v dnešní době tomu tak ale není. Moderní obránce odvádí sice svou práci vzadu, ale dnes je klíčové pro beky, když doplňují hru po stranách neboli útočnou řadu. Také se změnila rychlost hry, a to nejen u beků.“

Jak vidíte poslední podzimní zápas doma proti Královu Dvoru, co bude potřeba na hřišti „zařídit“, čeho se vyvarovat?
„Doma jsme strašně silní. Máme skvělé fanoušky. V domácím zápase jsme neztratili jediný bod a pokud k zápasu přistoupíme, jako vždy, tak se není čeho bát. Co zařídit...? Spíše se dobře připravit, nic nepodcenit a užít si poslední zápas tohoto roku, navíc v domácím prostředí! Neřešíme, kdo proti nám hraje, v jaké sestavě soupeř nastoupí, pro nás je hlavní, jak už jsem zmínil, abychom se soustředili sami na sebe, s tím že musíme dát do zápasu všechno, co v nás je. Jestliže půjdeme do zápasu s tím, že ho odmakáme na tisíc procent a ukážeme ten tým, co v Táboře máme, tak se mají fanoušci opět na co těšit.“