Adame, jak těžké je postavit se po delší době do brány v mistrovském zápase?
„Chodil jsem chytat za B tým, takže jsem zápasovou praxi měl, tady šlo jen o to, jak se člověk na to nachystá v hlavě, že to je vyšší soutěž. Ale pořád to je jen chytání, takže to pro mě tak těžké nebylo.“
Šimon Pecháček, který odchytal většinu utkání, říká, že mezi gólmany Táborska jsou dobré vztahy. Ale přece jen, jaké to je čekat na příležitost, svrbí ruce?
„Chytat v zápase může jen jeden. Ze začátku se týmu dařilo, tak nebyl důvod měnit gólmana. Po dvou kolech bez bodu jsem dostal příležitost a snažil se jí zhostit, jak nejlépe jsem uměl. Ale jak říká Pechy, máme spolu kamarádský vztah, navzájem se respektujeme a podporujeme jeden druhého nehledě na to, kdo zrovna stojí mezi třemi tyčemi.“
Kdy jste se dozvěděl, že proti Prostějovu budete chytat vy?
„Dozvěděl jsem se to v pondělí od trenéra gólmanů, že je tady varianta, že bych mohl nastoupit. Během týdne se to akorát pak jen potvrdilo.“
Řekl byste, že jste si proti Prostějovu hodně zachytal, nebo to byl pro brankáře průměrně náročný duel?
„Bylo to utkání, kdy se stále něco dělo okolo šestnáctky a musel jsem být ve střehu. Kluci ale dobře bránili a Prostějov nepouštěli do vyložených šancí. Já musel řešit převážně jen pokusy zpoza vápna, se kterými jsem si naštěstí poradil.“
Klíčové zákroky jste předvedl ve druhém poločase, souhlasíte?
„Asi ano, bylo to vzhledem k vývoji utkání, kdy Prostějov prohrával o jeden gól a jeho tlak sílil.“
Výhra 1:0 znamená tři body, které Táborsko posouvají výše v tabulce. Jak důležité bylo vyhrát po dvou předchozích prohrách? Třeba pro psychiku týmu…
„Je to pro nás velmi cenné vítězství, protože jsme věděli, že prohra, nebo výhra nás můžou hodit do opačných pólů tabulky, takže jsem rád, že jsme to úspěšně zvládli.“
Za Prostějov hraje bundesligou ostřílený Petr Jiráček. Vnímal jste ho na hřišti nějak intenzivně, je to stále nadstandardní hráč?
„Že je Petr stále skvělý hráč, o tom není pochyb, což bylo vidět i na hřišti, ale nijak intenzivně jsem to nevnímal, byl to pro mě soupeř jako každý jiný.“
Když skončí zápas, vyhraje se, mužstvo přijde do kabiny, následuje vítězný pokřik. Vy jste jakýmsi dirigentem nebo vyvolávačem. Jak si takový pokřik užíváte, když testosteron „stříká proudem“?
„Pocit je to prostě skvělý, když si po dobře odvedené práci můžete s kluky od plic takhle zakřičet pokřik a cítit při tom z týmu tu sílu a radost zároveň. Čím víc takových pokřiků bude, tím líp.“
Jak byste popsal spolupráci s trenérem brankářům Radimem Garčárem. Je na něco výrazně zaměřený, co s vámi neustále piluje. V čem bývá vůči gólmanům nejvíce kritický?
„Spolupráce s trenérem Garčárem je za mě bezproblémová. Sedli jsme si po všech stránkách. Radim je mladý trenér vyznávající italskou školu chytání, kterou praktikujeme v trénincích. Zaměřený je na vylepšování našich detailů chytání, které nás mohou posouvat stále dál.“
V pátek Táborsko pojede změřit síly s Ústím nad Labem, které dokázalo vyhrát v Praze na Dukle. Není třeba hovořit o tom, že domácí „Arma“ bude nabuzená. Co bude podle vašeho názoru na Severočechy platit?
„Určitě budeme chtít hrát naši hru založenou na pevné defenzívě a rychlých protiútocích a přivézt se severu další tři body.“
.svg.png){kind=small}
