Po 12. kole FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY se fotbalisté Táborska vrátili opět na poslední pozici v soutěžní tabulce. Zápas v Ústí nad Labem nedokázal zvrátit ani Pavel Pilík, jenž se chtěl ukázat proti svému bývalému celku, do šance se dostal až v samotném závěru. Kuriózní na všem je, že šestadvacetiletý záložník je z Army největší kamarád právě s pátečními střelci. Kamarádit se podle jeho slov budou ale i nadále.
Když bychom se vrátili k poslednímu střetnutí v Ústí nad Labem, kde byste hledal příčiny porážky?
Na zápase není co hodnotit. Ústí nad Labem si zasloužilo vyhrát, bylo lepší, v první půli nás jasně přehrálo. Ve druhé půli se nám těžko utkání dařilo zdramatizovat, neboť tým, který vede 3:0, je na koni. Chtěli jsme s tím něco udělat, ale Arma hraje v dobré fazóně, především v domácím prostředí hraje dobře.
V 92. minutě jste se dostal do brankové příležitosti, která jistě nedopadla podle vašich představ. Co jste měl udělat jinak?
Mohl jsem si míč lépe převzít, chtěl jsem to řešit ranou, přestřelil jsem. Balón šel jistě trefit lépe, bohužel mi to sjelo.
Po dvanácti odehraných kolech jste se octli se ziskem sedmi bodů na dně soutěžní tabulky. To jistě není bilance, se kterou byste byli spokojení…
V Ústí nad Labem jsme hráli špatně, Arma nás doslova přejela. Některé předchozí zápasy jsme prohráli i jen o gól, kdy herně to špatné nebylo, ale neproměňovali jsme hromadu šancí. My se z této deky musíme zvednout, nic jiného nám nezbývá.
Jaké máte nyní vyhlídky pro další zápasy?
Věřím tomu, že se v tabulce zvedneme. V Ústí nad Labem jsme loni byli také v krizové situaci, tři čtvrtě lidí nás odepisovalo, věřili jen nejvěrnější a nakonec jsme skončili desátí. Je to fotbal, neznamená, že když se nám nedaří, že nyní nemůžeme zvítězit čtyřikrát po sobě.
Chtěl jste se proti svému bývalému celku ukázat?
Vnímal jsem, proti komu hraji. Strávil jsem na severu Čech rok, soutěž se nám loni podařilo zachránit. Znám v Ústí nad Labem spoustu lidí, ale takový je fotbalový život. O zvýšenou motivaci jsem měl postaráno, chtěl jsem vyhrát a ukázat se.
Po zápase jste se dočkal od trenéra Aleše Křečka přátelského poplácání. Jste spolu v kontaktu?
Když jsem zde bydlel, trenér byl můj soused, bydleli jsme vedle sebe. Mám s ním velice dobré vztahy, občas jsme si napsali, ale ne před zápasem. V kontaktu jsem nejvíce s Danielem Procházkou a Lukášem Matějkou, se kterými jsem se kamarádil nejvíce, ale přátelil jsem se se všemi.
Jste největší kamarád s hráči, kteří se jako jediní ve vzájemném duelu prosadili?
Kamarádit se budeme i nadále, nějaké vztahy jsme si za rok vytvořili. S Danielem Procházkou jsem stejně jako s Lukášem Matějkou často trávil volno a chodili například na kávu.
.svg.png){kind=small}
