Předně se zeptáme, jaké byly vaše pocity, když jste se o nominaci dozvěděl? Pokud se nemýlíme, původně jste byl jen mezi náhradníky…
„Už nějakou dobu jsem tajně doufal v nominaci do národního týmu. Když jsem se o nominaci dozvěděl, byl jsem potěšen. Radost nezkazil ani fakt, že jsem byl pouze mezi náhradníky.“
Tato otázka je obrovské klišé, ale jaké to je nastupovat v dresu s národním znakem na prsou?
„Nastupovat se lvem na prsou je pro mě ohromnou ctí. Zároveň to ve mně vzbuzovalo pocity zodpovědnosti. Podávat dobré výkony a reprezentovat Českou republiku. A hlavně nezklamat lidi, kteří mi dali důvěru, a nezklamat sám sebe!“
Popište nám, co se odehrálo od nominace do odletu do Španělska. Jak takový reprezentační sraz probíhá, co všechno se musí zařídit?
„V první řadě jsem se obával platnosti svého cestovního pasu. Poté jsem si musel podat žádost o uvolnění ze školních povinností. Naštěstí mi škola vyšla vstříc a mohl jsem odletět. V den srazu jsem ještě odehrál mistrovské utkání U19 v Táboře a vyrazil směr Praha, kde jsem se připojil k týmu. Před odletem jsme měli ještě dvoudenní kemp v Praze.Po dokončení kempu jsme odletěli do Španělska.“
Slyšeli jsme, že jste poprvé v životě letěl letadlem, takže se ptáme, jaké to bylo?
„Ano z létání jsem měl velký respekt, ale když jsem viděl, že kluci jsou úplně v klidu, obavy se rozplynuly. Lítání se mi zalíbilo, dojem kazilo jen to, že jsem neseděl u okna a nemohl se kochat.“
Zpátky k fotbalu. Jaké bylo přijetí spoluhráči, realizačním týmem v čele s trenérem Davidem Holoubkem?
„K týmu jsem se připojil až v neděli večer z důvodu zmiňovaného zápasu. Přijel jsem na sraz akorát, když bylo představování nových tváří. První den jsem se spíš otrkával a rozkoukával. Kluci mě vzali mě mezi sebe bez problémů. Nejvíc času jsem trávil s Honzou Novákem z Pardubic, se kterým jsem stále v kontaktu. Trenér Holoubek mi svým přístupem velmi připomínal trenéra Táborska Kamila Tobiáše. Takže si myslím, že jsme si sedli.“
Proti Švédsku jste odpočíval, proti Dánsku jste odehrál skoro celý zápas, který bohužel pro vás skončil prohrou. Hrál jste pravého beka. Jaké jste dostal pokyny a co byste řekl ke svému výkonu?
„Ano, se Švédskem jsem zápas sledoval pouze z lavičky, ale i tak jsem si to užil. Proti Dánsku jsem naskočil od začátku, bohužel jsme prohráli 3:2. Ale myslím si, že to od nás byl velice dobrý zápas, akorát štěstí nebylo na naší straně. Nastoupil jsem na pozici pravého beka, nějaké zvláštní pokyny jsem nedostal. Po zápase jsem byl spokojený a mile překvapený. Bohužel jsem střídal v 82. minutě kvůli křeči, které mě trápí.“
Proti Norsku vás o půli střídal Michal Málek. I tady vás poprosíme, abyste se ohlédl za tímto remízovým zápasem a vaším výkonem.
„V zápase s Norskem jsem střídal o poločase, prostě to nebyl dobrý výkon. Asi jsem si myslel, že to půjde samo. Jenže to v národním týmu prostě nejde.Ale i takové zápasy jsou. Myslím, že mě to posune.“
Co vám zápasy ve Španělsku ukázaly, co vám odkryly, jaké zkušenosti jste si odvezl?
„Španělsko mi otevřelo oči, ukázalo mi, na čem bych měl pracovat do budoucna. Slabé i silné stránky. Byla to skvělá zkušenost a doufám, že nebyla poslední. Porovnání s nejlepšími kluky z České republiky a ze zahraničí byla ta nejlepší konfrontace.“
Sečteno, podtrženo, jak jste si své první reprezentační starty užil?
„O startech v reprezentaci jsem vždycky snil. Užil jsem si to hrozně. Je to prostě čest. Ze začátku byla mírná nervozita, ale po prvním tréninku vše zmizelo a bylo to super.“
V červnu čekají na tým U18 dvě přípravná utkání proti Slovensku v Senci. Věříte, že by se nominace mohla zopakovat?
„Ano, doufám, že se podívám i na další sraz. Myslím, že jsem si nevedl špatně a pevně věřím v nominaci, a když ne v úplnou, tak opět alespoň mezi náhradníky. A když to nevyjde, budu klukům držet palce, aby to zvládli.“
