Loučící se Jakub Navrátil: Musel jsem si všechno vydřít. Nebyl jsem obdařen bůhvíjakým talentem

Jakube, jak dlouho v tobě zrálo rozhodnutí ukončit v 39 letech profesionální kariéru?
„Měl jsem plán, že budu hrát do 35 let a pak to ´zabalím´. Tak jsem uvažoval, ale nějak mi to nevyšlo. (úsměv) Malinko jsem to přetáhl. Reálně jsem o tom začal uvažovat už před rokem a finální rozhodnutí ve mně dozrálo letos v březnu.“

Které faktory (zdraví, únava, rodina) v tvém rozhodnutí sehrály nejsilnější roli?
„Všechny zmíněné tři věci hrály roli, ať už větší či menší. Ale nejvíce zdraví – dny po zápase jsou moc bolavé a můj pohyb, spíše nepohyb, je po ránu vždy hodně komický.“ (smích)

Ptal ses ohledně konce kariéry na názor manželky, co ta si tom myslí?
„Ptal, ale finální rozhodnutí bylo stejně na mně…“

V 18 letech jsi odešel z Tábora do Příbrami. Máš v paměti sebe v tak mladém věku? Jaký jsi byl fotbalista i člověk?
„Fotbalista? Vyjukaný ´nazdárek´, který viděl před sebou možnost se fotbalem živit. Byl jsem plný odhodlání si tento cíl splnit. Povedlo se. Ale musel jsem si to pěkně všechno vydřít - nebyl jsem obdařen bůhvíjakým talentem.“

Když se ohlédneš za dvacetiletou profesionální kariérou, jak bys ji zhodnotil? V čem mohla být ještě lepší, v čem naopak horší?
„Myslím, že mám za sebou hezkou kariéru - hrál jsem ligu, vyhrál jsem ligu, vyhrál jsem pohár, hrál jsem v zahraničí, spadl jsem z ligy, spadl jsem z druhé ligy, postoupil jsem do druhé ligy. Taková všehochuť. Nikdy jsem nereprezentoval Českou republiku v žádné kategorii, a to mě mrzí nejvíc.“

Kdybys měl vypíchnout tři mezní okamžiky či události tvé fotbalové pouti, které by to byly?
„To je hrozně těžké takhle vypíchnout. Nezapomenu na první ligový start, na první ligový gól, vítězství poháru s Plzní, přestup do Turecka. Spousta věcí pro mě byla důležitá.“

Jaké to bylo hrát fotbal 3,5 roku v muslimské zemi za turecký Sivasspor?
„Byla to výborná životní i fotbalová zkušenost. Jiný kraj, jiný mrav, a to doslova. Pro mě a mou rodinu to byla pohádka. Ale je to otázka, o které se dá mluvit hodiny a hodiny.“

V neděli 28. května sehraješ poslední profi zápas. Jsi emotivní typ? Ukápne slzička, nebo budeš za tvrďáka?
„To se uvidí v neděli.“ (úsměv)

Kdo všechno se přijde na utkání proti Příbrami podívat: rodina, příbuzní, kamarádi?
„Já doufám, že všichni.“

U fotbalu v FC Silon Táborsko zůstaneš. Jaké budou tvoje role, co všechno budeš vykonávat, kde tě budeme potkávat?
„Potkávat mě budete v Kvapilově ulici stejně jako doposud. Zůstanu ve funkci vedoucího A týmu. Takže se pro mě nic nezmění – každý den budu na značkách. Jen nebudu běhat po hřišti, ale vedle hřiště. Těším se na to.“ (smích)